Jak to všechno začalo...
Bylo krásné jarní odpoledne.
Sluníčko se snažilo ohřát promrzlou zem svými paprsky, na
větvích stromů se postupně zelenalo listí a začínaly rašit
pupeny. V trávě se tu a tam objevila malá květinka. Obloha byla
zcela bez mráčků a přeci na jednu z mála rozkvetlých květin
dopadla dešťová kapka. Zvláštní, odkud se vzala? Sluníčko na
ní ukázalo jedním ze svých paprsků ve snaze malou sedmikrásku
osušit. Stalo se však něco zvláštního, něco co nikdo nečekal.
Místo dešťové kapky najednou leželo v trávě malé miminko. Byl
to malý chlapec, jeho vlasy se třpytily jako měsíční svit a
jeho oči byly jako bezedné tůňky, kdyby si někdo nedal pozor,
mohl by se v nich lehce utopit. Nebyl to však jen tak obyčejný
chlapec. Na zádech měl pár vílích křídel. Křídel hebkých
jako hedvábí. Možná je utkali pavouci ze svých nitek. Kdo ví.
Ale co to? Co ty jeho uši? To jsou přeci uši skřítka. Okolo to
začalo šumět. Z blízkého lesa přihopsal zajíc a napjatě
stříhal dlouhýma ušima, za ním si to vznešeně kráčela srnka,
na paloučku se začaly shlukovat víly a netrpělivě třepetaly
křidélky. Z lesních domečků vykukovaly hlavy skřítků, dokonce
i skřítek Pecivál slezl z kamen a rozhodl se zjistit, co vyvolalo
na paloučku takový povyk. Postupně se kolem malého chlapce
vytvořil hlouček obyvatel nedalekých lesů, luk a strání.
Nevěřícně na to malé stvoření koukali a chlapec koukal na ně.
Najednou na tvářích vyloudil ten nejkrásnější úsměv. Úsměv,
který měl doslova čarovnou moc. Úsměv, kterým si chlapec
nakonec všechny získal a díky němuž si ho hned všichni
zamilovali.
Jak mu budeme říkat? Prolomila ticho
květinová víla. V tu ránu se všichni začali překřikovat,
skákali si do řeci, předháněli se, kdo přijde s tím
nejoriginálnějším jménem. „Sedmikrás“, vyhrkla malá
sedmikráska, „Ulrich po mém dědovi“ vykřikl jeden ze skřítků,
„Arnošt, Hubert, Květoslav, Duhovec“ křičeli přes sebe
ostatní. Už to vypadalo, že se nedohodnou. „Petr,“ ozvalo se z
zpovzdálí. Všichni se otočili za hlasem. Stál tam, jelen s
obrovským parožím, vládce lesa. Nastalo ticho, nikdo ani nedutal,
nikdo si nedovolil tomuto nádhernému stvoření odporovat. Jen
souhlasně přikývli a dali se všichni do práce. Skřítci vybrali
to nejkrásnější místo na pokraji lesa a začali stavět domeček,
pavouci začali ze svých nitek splétat peřinku, mravenci z
větviček vyrobili kolébku a víly se daly do vaření vydatné
večeře. Na dobrou noc mu sova vyprávěla příběhy dávných
předků a světlušky mu ozářily pokoj svými světýlky. To aby
se v noci nebál. Ráno ho sluníčko pošimralo po nose a vítr mu
trošku učesal rozcuchané vlasy. A tak započal příběh malého
Petra, chlapce s vílími křídly a skřítíma ušima.
Žádné komentáře:
Okomentovat